Friday Edition: Jak překonat rasovou propast v USA (násilně)

Jedna z mých nejživějších vzpomínek z dětství se týká rasových nepokojů v Durhamu v Severní Karolíně z července 1967. Tehdy mi nebylo ještě ani pět a žádné nepokoje jsem vlastně ani neviděl, ale tak dobře jsem si uvědomoval, co se o pár okresů dál děje, že jsem se uprostřed noci budil hrůzou. Vybavuji si, jak jdu k oknu a dívám se do klidné ulice v naší čtvrti s výlučně bělošským obyvatelstvem a představuji si, že se zpoza rohu brzy vynoří davy rozezlených lidí. Neobjevil se samozřejmě nikdo.

Když jsme se o pár let později přestěhovali do Montany, rasová rozpolcenost na Jihu byla jedním z důvodů. Můj otec byl ortoped a měl mnoho černošských pacientů, což mu poskytovalo přímý vhled do tehdejšího dění. Vztahy mezi jednotlivci jiné pleti byly slušné, ale jakmile se z jednotlivců staly davy, šlo o něco úplně jiného.

Když tento měsíc začaly protesty ve Fergusonu ve státě Missouri, některé noviny – jako třeba Financial Times – se nad tím překvapivým vývojem podivovaly. Překvapivým? Jak někdo mohl být tak slepý? Jak je možné, že nic takového neočekávali?

Charles Olgetree, (černošský) profesor z Harvardu, řekl v neděli v politickém pořadu „Meet the Press“, že poměry ve Fergusonu jsou podobné jako v kterémkoli jiném americkém městě a že se to nikdy nezmění. Nepokoje teprve začaly, dodal.

Tento týden jsem mluvil se svým 82letým strýcem, který stále žije v Severní Karolíně, a ptal jsem se ho, kdo bude kandidátem jeho strany v prezidentských volbách. Nemám ponětí, odpověděl. Když jsem se zeptal, jestli Hillary bude kandidátka té druhé strany, odvětil, že si není tak jistý. Není si prý jist ani tím, jestli tentokrát nějaké volby proběhnou: Vláda možná bude moc zaneprázdněna na to, aby se s prezidentskými volbami vůbec obtěžovala.

Jestli (nebo až) bude ve Spojených státech vyhlášeno stanné právo, dojde k tomu v reakci na finanční kolaps. Ale rasová situace věcem rozhodně nepomůže.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.