Špatné načasování Petra Kellnera

Petr Kellner vstoupil do první ligy financí tak, že využil výhrady v auditorské zprávě České pojišťovny za rok 1995 provedené společností KPMG, což byl velmi negativní závěr z pohledu akcionářů a obchodních partnerů. Tehdy to byla inovativní metoda a následovala další brutální převzetí. Dnes je jednou z preferovaných metod výměna aktiv. Před třemi lety jsme zde psali o tom, jak si Daniel Křetínský polepšil o parádní miliardu při výměně podílu v Pražských službách za plnou kontrolu nad Pražskou teplárenskou. Právě směnný poměr akcií je nyní hlavním terčem kritiky plánovaného převzetí Monety skupinou PPF. Minoritním akcionářům se nelíbí velké rozpětí. Kellnerův tvrdý postup by možná zafungoval, kdyby oživení po covidu nenastalo tak brzy. Když PPF 22. ledna podala návrh na odkup, nabízela prémii ve výši 17,6 %. To nebylo špatné, ale i bez nabídky převzetí vzrostla od té doby cena Komerční banky o 17,6 % a cena Erste o 24,4 %. Kellnerova snaha „podplatit“ institucionální investory velkou prémií přišla příliš pozdě a byla příliš malá.