Opoziční veřejnoprávní média

Co udělat s Českou televizí a Českým rozhlasem bude jedním z nejtěžších rozhodnutí rodící se koalice ANO, SPD a Motoristů. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš je často kritizuje za to, že už dávno neplní roli nestranných médií, jak jim ukládá jejich kodex, a bezpochyby bude v pokušení na ně zakleknout. Tato vnímaná zaujatost veřejnoprávních stanic se však postupně stala důležitou součástí mediálního prostředí. Díky jednostrannosti České televize a Českého rozhlasu vzniklo nebo se prosadilo mnoho alternativních projektů. Redakční krocení veřejnoprávních médií by zvýšilo konkurenční tlak na tyto alternativní projekty a možná by některé z nich dokonce přivedlo ke krachu. Lepší pro občany by určitě bylo, kdyby se s veřejnoprávními médii přestalo zacházet jako s „klíčovými hlídači demokracie“. Podle toho by se definoval jejich účel, rozsah činností a rozpočtové požadavky. Pak by bylo v podstatě jedno, kdyby se vedení nebo redaktoři České televize a Českého rozhlasu rozhodli být provládní či proopoziční. ČT a ČRo by byly pouze jedním nebo dvěma mediálními hlasy z mnoha v rámci zdravé demokracie.