Čas na velkou koalici

Existují dva základní druhy politických analýz. První se snaží analyzovat a předpovídat, aniž by zapojovala přesmíru analytikův subjektivní pohled. Tento druh již patří mezi téměř vyhynulé, neboť prakticky každý člověk má svou polívčičku, kterou potřebuje přihřát, a názor, který potřebuje vytroubit. Druhý typ analýz je vesměs určen k tomu, aby pomohl realizovat (nebo odvrátit) fenomén, který analyzuje. Nejedná se o nic jiného než o politickou agitaci, a to i v případech, kdy to iniciátoři nezamýšlejí. Většina analýz současné situace na pražské radnici spadá právě do této kategorie. Můžeme se tu dočíst, že volby byly referendem o "kmotrech"; že Zdeněk Tůma musí využít svůj mandát a ukázat největším šibalům, kde jsou dveře; že případná velká koalice ODS a ČSSD by znamenala porážku ODS v příštích volbách, atd. To vše je možná pravda, ale pořád je to pouhá politická agitka. Nebere totiž v potaz tradiční filozofii "vrabce v hrsti" pražských politických bossů, kteří se starají mnohem více o dnešek, než o to, co mohou voliči s krátkou pamětí hypoteticky způsobit za pár let.