Federalisté a pisálkové proti Klausovi

Politici v demokratickém systému mají oproti svým kolegům v monarchiích a diktaturách výhodu. Demokraticky zvolení představitelé mohou vždy vinu za cokoli svalit na své předchůdce. Mohou každé své diskutabilní rozhodnutí ospravedlnit nutností nápravy chyb těch, kteří vládli před nimi. Monarchové a diktátoři takové štěstí nemají. Odpovědnost za jejich činy padá vždy na jejich hlavy, ledaže za sebe najdou obětní beránky (vnitřní či vnější). Pokud se však demokraticky zvolení představitelé státu nechávají volit stále dokola, rozdíl mezi nimi a monarchy či diktátory se poněkud stírá. Podobně jako oni pak hledají obětní beránky jako vysvětlení, proč jejich dlouholeté setrvávání v úřadu dovedlo zemi do tak tristního stavu. Václav Klaus je na vrcholu české politiky celých 20 let, přesto však současné problémy ČR hází na vnější vlivy (nejčastěji EU) a na domácí „pisálky“, kteří na něj útočí a radikalizují společnost. Jenže taková jsou zkrátka úskalí demokracie; diktátorovi by stačilo jednoduše vystoupit z EU a uvalit na média cenzuru.