Vrtošiví staříci a křehoučké dívenky

Nad jízlivou nálepkou „dívenky“, kterou si v pátek vysloužila Karolína Peake od Václava Klause s tím, že někoho takového nemohou statní vojáci přijmout v roli ministryně obrany, můžeme mávnout rukou jako nad výpadem vůči osobě, která Klause připravila o jeho druhého nejoblíbenějšího ministra dopravy (hned po Vítu Bártovi, kterému Klaus fandil dokonce ještě víc). Možná za tím opravdu nevězí nic jiného. Na druhou stranu, možná Klaus cítí, že do 7. března, kdy vyprší jeho mandát, má pořád ještě dost času na to, aby přivodil pád Nečasova kabinetu a na jeho místo dosadil někoho, kdo by mu byl více po chuti. Klaus sice prohlásil, že takový rychlý sled ministerských rezignací neprospívá obrazu země v zahraničí, ale jedna navíc by mu nepochybně radost udělala – totiž ta Nečasova. Ironií osudu je, že jednou z mála cest, jak by jí mohl dosáhnout, by byla nabídka premiérského křesla právě oné velmi ambiciózní „dívence“. Je to nepravděpodobné; jenže v české politice už jsme byli svědky mnohem větších bizarností.