Havel jako morální autorita

Třináct let Václava Havla na Hradě začalo jeho jednomyslným zvolením komunistickým Federálním shromážděním v roce 1989. Právě za Havlovy éry se v zemi položily základy toho, co sklízíme dodnes. Jan Stráský, který byl posledním předsedou federální vlády, řekl v rozhovoru pro HN Jindřichu Šídlovi, že vláda tehdy věděla, že jediným způsobem, jak dohnat Německo a USA bylo nechat banky půjčovat lidem peníze, které nikdo nesplatí. Šlo o úmyslné rozhodnutí, uvedl. Právě to umožnilo řediteli Komerční banky Richardu Sal­zmannovi později prohlásit, že jemu žádný politik s instrukcemi, jak postupovat, nikdy nevolal. Dávno už totiž věděl, co je potřeba. Jako prezident se Havel občas vymezoval proti tomu, co se dělo. V tomto smyslu byl vskutku morální autoritou. Ale neměly by morální autority být hodnoceny podle svého úspěchu ve vytváření morální společnosti? V tomto smyslu Havel sloužil spíš jako zástěrka pro to, co se dělo, než jako člověk s opravdu pozitivním vlivem na společnost.