Kdo je v Praze demokrat?

„Kdo je v Praze kmotr?“ ptá se ve svém blogu tento týden Pavel Bém. „I veřejnost,“ píše, „už musí být výrazem ‚kmotr‘ otrávená a znechucená. Třeba by bylo řešením zákonně zakázat ohánění se slovy ,kmotr‘ a ‚korupce‘ v kontextu naší politiky. Možná by to odhalilo pravé příčiny toho, proč se politická etika a stabilita řítí do pekel.“ Slova pravého státníka, o tom není pochyb, ale co takhle drobný experiment? Co kdybychom tu a tam pozměnili slovo? Co kdybychom napsali: „I veřejnost už musí být výrazem ‚demokratický‘ otrávená a znechucená. Třeba by bylo řešením zákonem zakázat ohánění se slovy ,demokratický‘ a ‚občanský‘ v kontextu naší politiky. Možná by to odhalilo pravé příčiny toho, proč se politická etika a stabilita řítí do pekel.“ A mohli bychom Pavla Béma parafrázovat dál: Jak by dnes vypadaly politické boje a soupeření, kdyby sametoví revolucionáři před více než 20 lety nedali vzniknout mýtu „českého demokrata“?