Friday Edition: Smrt, dekadence a stopa Lou Reeda v české společnosti a politice

Před několika lety jsem při jednom transatlantickém letu seděl vedle zajímavého profesora umění z Harvardu nebo jiné honosné university. Dali jsme si pár drinků, já zapomněl, z jaké byl školy, a on připustil, že spolu s kolegy učí studenty vytvářet umění, které se nikomu nelíbí. Jakmile si ho někdo oblíbí, řekl, je to kýč, a ne umění.

Lou Reed, který 27. října zemřel, žádnou školu prestižní Břečťanové ligy nenavštěvoval (v roce 1964 vystudoval anglistiku na Syrakuské univerzitě), avšak alespoň do určité míry se držel stejné filosofie. Skoro na každé z jeho desek, počínaje těmi od Velvet Underground, najdeme experimentální písně, které jsou pro mnoho lidí neposlouchatelné. Reedovým mistrovským dílem je v tomto ohledu album „Metal Machine Music“, 64 minut čistého hluku, což musí být skutečné umění, protože se nelíbí skoro nikomu.

Reed uměl psát i písně krásné, které nepřekračovaly obecně přijímané hudební hranice, ale avantgardní byly svými tématy, jako například „Oh! Sweet Nothin“ z roku 1970, která je o drogově závislých. Často se zmiňuje, že kdyby v rádiových stanicích věděli, o čem je hit „Walk on the Wild Side“ (o transvestitech, orálním sexu, mužské prostituci, o drogách), nikdy by ho nehráli.

Lou Reed svou hudbou, texty a politickými názory narušoval status quo, což z něj učinilo symbol dekadence. Měl dostatek talentu i inteligence k tomu, aby se stal velkým mainstreamovým umělcem, ale on raději plaval proti proudu a přežíval v undergroundu anebo trochu nad ním.

Zároveň Reed pro Václava Havla a další v komunistickém Československu představoval symbol svobody. Havel Reedovi v roce 1990 řekl, že prezidentem se stal kvůli němu. Nemělo by tedy být s podivem, že když se dnes zadíváme na českou společnost a politiku, často připomíná cosi, co jako by vypadlo z písně od Lou Reeda.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.