Prezident Vladimír Dlouhý

Pokud by Hospodářské komoře ležely na srdci zájmy jejích členů, byla by svého prezidenta Petra Kužela odvolala z funkce ihned, jakmile se objevilo podezření ohledně finančních machinací a zneužití pravomoci. Je otázkou, zda se tak mělo stát loni, kdy byly učiněny neúspěšné kroky v tomto směru, nebo už před léty, kdy se objevily první hlasy spojující Kužela s bývalým děkanem plzeňských práv Milanem Kindlem. Členové Komory, kteří za možného Kuželova nástupce označili Vladimíra Dlouhého, provedli jeden z prozíravějších politických tahů posledních let. Dlouhý by mohl z Komory učinit vlivné podnikatelské uskupení, jímž by už měla být, ale není, neboť Kužel má plné ruce práce s jejím zneužíváním ve vlastní prospěch. Dlouhý má pro funkci potřebnou kvalifikaci, ačkoli jeho jmenování by znamenalo smířit se s filozofií „svět je nám ukradený“ vyznávanou u investiční banky Goldman Sachs.  Také by bylo nutné smířit se s tím, že Dlouhý může funkci využít jako odrazový můstek k návratu do vrcholné politiky – třeba k prezidentské kandidatuře, až Miloši Zemanovi vyprší čas. Na rozdíl od Kuželova případu by však tento postranní motiv se zájmy Komory korespondoval takřka stoprocentně.