Po stopě peněz k regulátorům

Když první náměstkyně ministryně spravedlnosti Hana Marvanová tento týden mluvila o potřebě jít v kauze Opencard po tocích peněz namísto pouhého obviňování městských úředníků, kteří jen plnili příkazy, ťala tím do živého. Problém je ve fungování dozorujícího státního zastupitelství, uvedla. Myšlenka Marvanové, že je nutné sledovat peněžní toky, by se dala uplatnit i na jiné případy. Jak je možné, že Metropolitní spořitelní družstvo poskytovalo tolik půjček spřáteleným firmám, než se do věci vložila ČNB? Jak se J&T podařilo získat 27% podíl v Unipetrolu – což představuje 73 % volně obchodovatelných akcií – aniž by se začalo bít na poplach? Pomohl snad někdo z Českého telekomunikačního úřadu PPF uskutečnit její důmyslný plán zahnat Telefóniku do kouta a přimět ji k prodeji českého O2 (řecká kauza OPAP by mohla napovědět)? Jak je možné, že tolik fiktivních společností dokáže získat zpět takové sumy na DPH a zdekovat se s nimi dřív, než si toho daňové úřady všimnou? Balzac napsal, že za každým velkým majetkem se skrývá velký zločin. Nad každým velkým zločinem zase dohlíží dozorující úředník nebo regulátor.