Friday Edition: Michael Lewis, Karel Janeček a vysokofrekvenční obchodování

Pokud se seriózně věnujete investicím do akcií, pravděpodobně jste už četli novou knihu Michaela Lewise o vysokofrekvenčním obchodování s názvem Flash Boys, nebo se k tomu chystáte. A všichni ostatní? Možná byste si ji měli přečíst rovněž, snažíte-li se pochopit, kam spěje kapitalismus a světové dění obecně. Zejména pokud se vám příčí myšlenka, že vás kdokoli ošidí, i kdyby to bylo třeba jen o haléř.

Lewisovu knihu by si nejspíš měli přečíst i lidé, podle nichž má Karel Janeček budoucnost v české politice, protože nastoluje otázku, z jakého druhu osob by se měli stávat naši vůdci. Měli by to být byznysmeni, co umí chodit v systému a vysávat z něj značné obnosy, anebo stoupenci staromódní ideje spravedlivých podmínek pro všechny?

Flash Boys se čtou snadno, a to dokonce i těm, kteří nejsou moc zběhlí ve fungování akciových trhů. Lewis dobře vysvětluje několik způsobů, jakými vysokofrekvenční obchodníci využívají optické kabely či mikrovlnné připojení navázané přímo na burzy, a vydělávají tak peníze na nic netušících investorech.

Elektronický čelní útok (front-running) spočívá v rychlém přesouvání se z jedné burzy na druhou před kupujícím, tak aby obchodník stihl koupit akcii a rychle ji za vyšší cenu prodat dál. Arbitráž na rabat (rebate arbitrage) s sebou nese braní kickbacků od akciových trhů za to, že k nim přivedou investory. Diferenční arbitráž (slow-market arbitrage) nastane, když se na různých burzách prodávají stejné akcie za různé ceny.  K takzvané „arbitráži temné tůně“ (dark-pool arbitrage) dochází, když banky jednající údajně v zájmu klientů uzavírají postranní dohody za netržní ceny na vlastních soukromých burzách.

Představte si, že si objednáte pivo za 39 Kč. Do doby, než dorazí, se jeho cena vyšplhá na 40 Kč, přičemž ona koruna navíc poputuje k někomu v New Yorku (anebo v Praze). Právě takhle funguje vysokofrekvenční obchodování.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.