Friday Edition: Říkej mi Ivo

Žádná budoucí studie o síle a vlivu twitteru v České republice nebude kompletní bez zmínky o Ivo Rittigovi. Co dokázal se svými 2,400 sledujícími je skutečně pozoruhodné.

Mluvíme o člověku, který byl za komunismu odsouzen k devíti letům vězení za krádež 766,000 Kčs. V polovině výkonu trestu byl osvobozen Havlovou amnestií. Roky se pak držel v ústraní a přetavil zkušenosti drobného zlodějíčka ve skutečné peníze.

V listopadu 2009 byl společně s Patrikem Oulickým, Alexandrem Novákem, Romanem Janouškem, Tomášem Hrdličkou, Romanem Jurečkem, Pavlem Dlouhým a Pavlem Drobilem označen za jednoho z „kmotrů“ ODS. Znovu se na něj mediální pozornost upřela v roce 2011, kdy ho Nadační fond proti korupci Karla Janečka označil jako konečného příjemce 17 haléřů, které na základě jednostranné smlouvy s DP Praha putovaly z každé jízdenky na konto v Karibiku. Rittig je za to momentálně stíhán.

Se svým mediálním obrazem v troskách Rittig objevil kouzlo twitteru. Zpočátku tweetoval zábavné pikantnosti, které ho ukazovaly jako něco více než jen urostlého gangstera.

Sám jsem pocítil sílu jeho lstivosti a důvtipu, když mi v odpovědi na tweet o Janečkovi tykal. S Rittigem jsem se nikdy nesetkal ani s ním nemluvil, takže jsem to chápal jako snahu vzbudit zdání, že spolu máme dobré vztahy. Musím přiznat, že to byl povedený tah.

Stejnou taktiku použil na Jaroslava Plesla, když tweetoval: „vypadá to, že MFD bude mít normálního šéfredaktora.“ Znovu se snažil naznačit, že Plesl má nějaký důvod se k němu chovat jinak, než předchozí šéfredaktoři. 

Ve světle těchto dvou případů musím přehodnotit Rittigův dubnový tweet o tom, že se s Andrejem Babišem znají už dlouho. Možná je to pravda, možná je to jen další chytrý tah mého „kamaráda“ Iva.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.