Friday Edition: Komu prospěje kvantitativní uvolňování ECB?

Evropská centrální banka minulý týden zahájila svůj program nákupu dluhopisů, čímž se dolar dostal na nejvyšší hodnotu oproti koruně za posledních jedenáct let. Implikované znehodnocení koruny vůči dolaru se tak od 7. listopadu 2013 vyšplhalo na 35 %. Pokud euro brzy dosáhne parity s dolarem (což vývoj v tomto týdnu spíše oddaluje), koruna oslabí o dalších 10 %, přičemž implikované znehodnocení překročí 40 %.

Kdo má z tohoto prudkého znehodnocení eura a koruny užitek? Určitě ne ti, kdo chtějí nakupovat elektroniku nebo jiné zboží za ceny v dolarech. Oslabení o 40 % se do cen nakonec z velké většiny promítne.

Pokud čtete mezinárodní finanční tisk, mohli byste přijmout pohled, že kvantitativní uvolňování prospívá celé evropské ekonomice. Prezident Evropské centrální banky Mario Draghi na Kypru řekl, že domácí poptávku i export do zemí platících eurem by měla dále podporovat opatření měnové politiky. Když dostal otázku, jestli nehrozí, že kvantitativní uvolňování prohloubí propast mezi bohatými a chudými, odpověděl, že to by platilo jen v případě, že by se zlepšení na finančních trzích nepromítlo do reálné ekonomiky. Právě toho jsme prý ale svědky, jak podle Draghiho dokládá konvergence a snížení úrokových sazeb.

Přímočarý investor Jim Rogers řekl pro CNN, že centrální bankéři se skoro vždycky pletou. Kvantitativní uvolňování podle něj zvedne ceny akcií a způsobí, že si dluhopisy povedou dobře, ale takové tisknutí peněz nikdy nevedlo k dlouhodobému úspěchu. Draghi znehodnocuje měnu a zvyšuje dluh, řekl Rogers, což není dobré pro Evropu ani pro svět. Pomůže to prý bankovnímu systému a investorům, ale životní náklady se vyšplhají do závratných výšin.

Nemělo by překvapovat, že téměř kdokoli, kdo veřejně chválí kvantitativní uvolňování, je součástí bankovního systému anebo patří k investorům, o kterých mluví Rogers. Proč by měl kousat do ruky, která ho tak štědře živí, že?

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.