Friday Edition: Kdo řídil al-Káidu, když ne Usáma bin Ládin?

Před dvěma týdny vydal novinář Seymour M. Hersh esej o deseti tisíc slovech nazvaný „Zabití Usámy bin Ládina,“ v němž zpochybnil oficiální verzi této události. Týden nato zveřejnila kancelář ředitele americké národní rozvědky sbírku dokumentů, kterou údajně získala při nájezdu na uzavřený pozemek v Pákistánu, kde se bin Ládin ukrýval. Američtí úředníci trvají na tom, že načasování zveřejnění dokumentů s Hershovým článkem nesouviselo.

Pokud tomu člověk uvěří, bude nejspíš věřit i americkému tvrzení, že Hershův esej je snůška nemyslů. V případě, že jste o něm neslyšeli: Hersh ve svém eseji tvrdí, že bin Ládin byl od roku 2006 pákistánským vězněm a že jeho pobyt v uzavřeném areálu financovala Saúdská Arábie. Spojené státy ho mohly zabít – podle Hershe chladnokrevně zavraždit – protože místo jeho pobytu vyzradil informátor. Pákistán nakonec umožnil Spojeným státům přístup a povolil příslušníkům jednotek SEAL, aby vtrhli dovnitř ve chvíli, kdy byl pozemek nehlídaný, a mohli bin Ládina zastřelit.

Pokud je Hershův příběh pravdivý, znamená to, že Obama byl znovuzvolen na základě lži a že nám od té doby lže neustále. Skutečný význam Hershova eseje spočívá v tom, že jeho autor je člověkem establishmentu. To jeho esej staví do stejné kategorie jako „pentagonské dokumenty,“ odhalení aféry Watergate a počáteční Snowdenovy zprávy.

Jestliže byl bin Ládin skutečně od roku 2006 v domácím vězení, kdo potom řídil al-Káidu? Hersh se tohoto tématu bohužel nedotýká, což je největší slabina jeho eseje. Tato přetrvávající otázka je také důvodem, proč bylo tak důležité zveřejnit dokumenty o tom, že bin Ládin řídil al-Káidu až do své smrti v květnu 2011, právě minulý týden. Tyto dokumenty totiž předkládají potřebné důkazy... pokud jim tedy budeme věřit.

V této sbírce dokumentů jsou zahrnuty i dopisy adresované bin Ládinovým ženám a tetám. Je však zvláštní, že nikdo z představitelů americké rozvědky nevysvětlil, proč by měl mít odesílatel u sebe rukopisné originály natolik osobních dopisů.

Článek původně vyšel v anglickém znění v placeném zpravodaji Friday Edition.