Friday Edition: Plán záchrany

Občas je mi vytýkáno, že až příliš kritizuji, aniž bych navrhoval řešení. Před čtyřmi lety jsem napsal pro Aktuálně.cz plán záchrany západní civilizace a ani dnes bych toho na něm moc nezměnil. Situace ve světě se bohužel od té doby stala ještě naléhavější. Snad máme stále ještě čas na nápravu.  Erik Best

K tomu, abychom se v Evropě a Americe dostali ze současné situace, musíme být připraveni jít do války na svém vlastním území proti potenciálním agresorům, které jsme my sami pomáhali vyzbrojit. Musíme tak učinit s plným vědomím toho, že výsledek nemusí dopadnout v náš prospěch. My na Západě dychtivě očekáváme zvrácení smolné situace posledních let, ale to nepřijde samo od sebe. Stane se tak pouze tehdy, jestliže se rozhodneme společnými silami bojovat za naše přežití. Jinými slovy, podnikneme-li preventivní kroky k zastavení dlouhodobého pádu dříve, než nás zničí důsledky chybných politických rozhodnutí posledních čtyřiceti let.

Sepsáním plánu, jak dosáhnout výše uvedeného, nijak neusiluji o změnu vládní politiky. Západní svět nemá zájem o strategie, které by nám zachránily stávající způsob života. Mým záměrem je poskytnout náhled, který bude pro čtenáře možná nový. Jeho porovnání se současným směřováním naší společnosti by mohlo pomoci k lepšímu porozumění dnešnímu světu a jeho současnému směřování.

Prvně je nutné si uvědomit, že pokud se události budou ubírat současným směrem, západní civilizace tak, jak ji známe, skončí. Možná se tak stane už za pár let. Politická řešení, nabízená vrcholnými politiky a jinými vlivnými lidmi, se budou míjet účinkem. Namísto toho tato opatření pouze oddálí konečné zúčtování, jež bude o to bolestnější a nákladnější, až k němu nakonec dojde. Znamená to, že pokud v dohledné době nezaútočíme na jádro problému, můžeme očekávat finanční kolaps, pouliční násilí, hlad a možná i válku, která nás zastihne nepřipravené se bránit.

Abychom tomu předešli, musíme nejprve dojít k názoru, že má smysl náš současný způsob života (s několika zásadními změnami) zachovat. To samo o sobě není tak jasné, jak se může na první pohled zdát. Někteří z nás ve skutečnosti touží po globálním přerozdělení moci a bohatství. Někteří dokonce tvrdí, že je to nevyhnutelné a že bychom se s tím měli smířit a nesnažit se proti tomu bojovat. Podle mého názoru není na úpadku Západu a vzestupu Východu nic „nevyhnutelného". Děje se tak na základě jasně daných rozhodnutí, která by Západ nikdy neudělal, kdyby konal ve svém vlastním nejlepším zájmu.

Bohužel, situace došla už tak daleko, že ke zvrácení tohoto trendu bychom měli podniknout následující kroky:

1) Vytvořit unii západních zemí, které se zavážou učinit důsledný pořádek ve svých vnitřních záležitostech. Unii by ideálně měly tvořit státy Severní Ameriky a EU. Unie by však měla být otevřena i Rusku a Latinské Americe.

2) Usilovat o dohodu s mimounijními věřiteli, která by umožnila redukci významné části zahraničního dluhu. Pokud Čína nebo jiný věřitel nebudou ochotni na tento plán přistoupit, měli bychom se připravit na vyhlášení jednostranného defaultu (zastavení splátek). Zahraniční dluh není jednoduše možné splatit celý a jde pouze o to, zda první krok podnikne věřitel, nebo dlužník. To samé platí i v případě domácího dluhu, ovšem bez stejných geopolitických dopadů.

3) Odstoupit ze všech válek včetně té proti terorismu a přemístit všechny vojáky, výzbroj a zdroje zpět do unie k ochraně jednotlivých zemí před možnou invazí rozezlených věřitelů. Znamená to zároveň opustit oblast jihovýchodní Asie, a to i za cenu jejího přenechání Číně.

4) Obnovit všeobecnou brannou povinnost, znovu vybudovat ozbrojené složky a vycvičit všechny fyzicky způsobilé dospělé osoby v civilní obraně. Celá populace musí pochopit závažnost situace.

5) Znovu zavést trest smrti za vlastizradu v zemích, ve kterých nyní neexistuje. Souběžně s tím je nutné redefinovat skutkovou podstatu tohoto zločinu tak, aby zahrnoval i velké finanční zločiny a případy korupce ohrožující naši civilizaci. Ani domácí kleptokracii ani ovlivňování domácí legislativy ve prospěch mimounijních zahraničních zájmů není možné tolerovat, má-li západní civilizace přežít.

6) Uvolnit pravidla pro obchodování v rámci unie, ale zavést restrikce nebo úplný zákaz transferu technologií a obchodu se zeměmi mimo unii. Měli bychom se také předem připravit na ukončení většiny výroby na mimounijním území, i když to bude znamenat dlouhotrvající narušení dodávek a nedostatek. Jednostranný „volný obchod" nyní zabíjí Západ tím, že ničí jeho výrobní základnu.

7) Deportovat mimounijní státní příslušníky, kteří by znamenali potenciální hrozbu, a naopak uvolnit imigrační pravidla uvnitř unie.

8) Navrátit se k politice pevné měny, zvýšit úrokové sazby, aby reflektovaly reálné riziko úvěrování, a podstatným způsobem zdanit majetek těch, kteří profitovali z monopolů a oligopolů.

9) Zakázat veškeré formy trustů, „offshorových" struktur a akcií na doručitele, které jsou zneužívány při utajování majetku a ke kriminální aktivitě.

Pozorný čtenář si všimne, že ve většině případů jde současný vývoj přesně opačným směrem, než navrhuji já. Dobře informovaný čtenář bude zajisté zároveň velmi skeptický k tomu, že by nějaký z těchto návrhů bylo možné uskutečnit. I já jsem skeptický. Jak jsem uvedl výše, nechci zde agitovat za změnu. Mým záměrem je vyzvat vás k zamyšlení se nad tím, co se stane, když brzo neučiníme zásadní kroky k nápravě našich problémů.

Článek původně vyšel před čtyřmi lety na Aktuálně.cz.