Zaorálek nemluví čistou mandarínštinou

Lubomír Zaorálek tráví svůj čas ve funkci ministra zahraničí balancováním mezi Andrewem Schapirem a Petrem Kellnerem, mezi Západem a Východem. Misky vah se loni vychýlily ve prospěch Východu, když Česká republika v listopadu podepsala Memorandum o porozumění, ve kterém se zavázala, že bude v rámci Evropské unie hájit čínské zájmy. Některé z obratů, které Memorandum obsahuje, lze nalézt i ve smlouvě o strategickém partnerství, kterou včera podepsali Miloš Zeman a Si Ťin-pching. Zaorálek včera večer přispěchal s prohlášením, že dokázal čínské partnery přesvědčit, že určité věci by ve společném prohlášení být neměly. Věci blíže nespecifikoval, určitě k nim ale patří konkrétnější verze toho, co si Čína představuje pod politikou jedné Číny. Zaorálek ale pomohl PR a diplomacii Pekingu, když v prohlášení neupřesnil, jak se české chápání politiky jedné Číny liší od toho, které prosazuje Čínská lidová republika. Dokument však neobsahuje žádnou zmínku o statusu tržní ekonomiky, čímž Zaorálek zvládl vychýlit rovnováhu lehce zpět ve prospěch Schapira. Česká zahraniční politika stále není natolik „nezávislá“, jak nám tvrdí Zeman.