Přátelská válečná propaganda

Česká republika není ve válečném stavu, přestože je vojensky aktivní ve čtyřech zemích. Podobně jsou na tom Spojené státy, které válčí s nepřátelskými bojovníky v sedmi zemích, i když žádnou válku nevyhlásily. Když je země ve válce, dá se do pohybu oficiální propagandistická mašinerie a očekává se, že se všichni zapojí. Jaká jsou ale pravidla pro případ, kdy země sice ve válce není, účastní se ale několika zahraničních konfliktů? Mají vlivné české osobnosti povinnost stát se součástí oficiální propagandy nejen své vlastní vlády, ale i vlád spojeneckých? Státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza na tuto otázku částečně odpověděl, když minulý týden ve Stockholmu prohlásil, že nepřátelské dezinformační operace Rusů mají dopad na domácí témata, a že ČR je hostitelskou zemí Rádia Svobodná Evropa proto, že stanice své reportáže zakládá na faktech. Rádio Svobodná Evropa je nepochybně jedním z mnoha užitečných zdrojů, Prouza ale úplně přešel skutečnost, že je součástí oficiální propagandy americké vlády. Dostáváme se do fáze, kdy není možné válečnou propagandu kritizovat, pokud je „přátelská“?