Friday Edition: Tošovského odkaz

Americká motoristická peripetie Josefa Tošovského, o které jsme psali minulý pátek, nás vedla k tomu, abychom zapátrali v archivech po dalších zajímavostech o bývalém premiérovi a guvernérovi ČNB. Kdo si například ještě pamatuje, že ho Putinovo Rusko v roce 2007 nominovalo na post šéfa Mezinárodního měnového fondu? A že Václav Klaus nominaci považoval za „podivnou“, zatímco Václav Havel byl nadšen? Domníval se, že to je pro Českou republiku velká čest. To jsou ale věci! Takto jsme události komentovali v srpnu roku 2007.

Poprvé jsme o Josefu Tošovském začali vážně pochybovat 16. ledna 1996, kdy tehdejší guvernér České národní banky představil stabilizační program pro malé banky. Tošovský program prezentoval jako cestu, jak ochránit vkladatele před bezskrupulózními majiteli bank, nám se spíše zdálo, že jde o poslední varování pro gaunery, že je načase vzít peníze a zmizet. A přesně to gauneři také udělali. Konečný účet pro daňové poplatníky činil něco okolo 500-600 miliard Kč. Tošovský je nyní oficiálním kandidátem Ruska na post ředitele Mezinárodního měnového fondu. Podle časopisu Forbes má patrně pro funkci lepší kvalifikaci než kandidát Evropské unie Dominique Strauss-Kahn [funkci nakonec získal Strauss-Kahn]. To může napsat jen někdo, kdo o české transformaci nic neví. Nebo někdo, kdo přijímá premisu, že čím víc někdo krade nebo čím víc krádeží umožní, tím více bychom si ho měli vážit. Taková filosofie funguje v Rusku, a příležitostně také v některých zemích střední Evropy.

Občas se zde v pátek budeme ohlížet do minulosti a přinášet vám v češtině Final Wordy, které mají co říct i dnes. Článek původně vyšel 23. srpna 2007 pod názvem Tošovský’s legacy.