Efekt Prouza

Zvláštností zákona o státní službě je, že se vysoce postavení státní úředníci ze svého jednání zodpovídají svému vlastnímu ministrovi. To je vhodné v případě velvyslance v Lichtenštejnsku a Švýcarsku Karla Borůvky, kterého ministerstvo stáhlo zpátky do ústředí kvůli veřejné komunikaci jeho ženy. (Ta tvrdí, že skutečným důvodem je to, že je do ní Lubomír Zaorálek bezvýchodně zamilován.) Jiné je to ale v případě vysoce postaveného úředníka, který porušuje zákon o státní službě na pokyn svého vlastního ministra. V únoru jsme o tom psali v souvislosti s náměstkyní ministra financí Alenou Schillerovou a tehdejším státním tajemníkem Tomášem Prouzou. Nedá se čekat, že by ministr financí nebo premiér dobrovolně někoho potrestali za to, že plní pokyny. Prouzův případ ale může být varováním pro všechny ostatní přehnaně poslušné úředníky, aby nezapomínali na boží mlýny. Když Sobotka potřeboval pomoc od jednoho z cílů Prouzových politických útoků Miloše Zemana, prezident si postavil hlavu a zaplatit za to musel právě Prouza.