Změna režimu a přátelská okupace

Ve stejný den, kdy se domů do Čech vrátily ostatky tří padlých hrdinů, napsaly New York Times, že války v Afghánistánu a Iráku jsou prohry s koncem v nedohlednu. Češi se účastní konfliktu Afghánistánu déle, než kteréhokoli jiného konfliktu od konce třicetileté války v roce 1648. O významu toho, co Češi musí obětovat, se ale téměř nediskutuje. „Je to náš alianční závazek,“ zní nejčastější vysvětlení. Europoslanec Miroslav Poche, který v podstatě řídí české ministerstvo zahraničí, včera v Právu mluvil o změně režimu („ustanovení legitimních režimů“) v jiných zemích jako cestě k omezení migrační vlny. Jen málo českých politiků za posledních 17 let uznalo, že vojenské akce, které podporují v Afghánistánu, vykazují paralely s okupací Československa zeměmi Varšavské smlouvy v roce 1968. Také šlo o změnu režimu následovanou 21 lety okupace „spřátelenými“ armádami. Také to skončilo prohrou okupačních sil.