Friday Edition: Proč gen. George Patton neosvobodil Prahu

Sir Anthony Eden, člen poválečného výboru pro rozdělení Německa, ve svých memoárech z roku 1965 na str. 532-533 vysvětluje, proč sovětská armáda v čele s maršálem Koněvem osvobodila Prahu. Není to nic nového ani převratného, je to ale zajímavé svědectví.

Ještě než jsem 13. dubna (1945) odjel z Londýna, dal jsem Siru Alexandru Cadoganovi pokyn, aby napsal panu Winantovi a zdůraznil, jak by bylo důležité a cenné, kdyby se americké ozbrojené síly protlačily do Československa a osvobodily Prahu, tedy za předpokladu, že to vojenská situace dovolí. Vzhledem k tomu, že nedorazila žádná odpověď, Sir Orme Sargent, který Cadogana zastupoval, sdělil premiérovi, co jsem učinil, a zopakoval naše přesvědčení, že taková americká akce, pokud by byla možná, by mohla zcela změnit poválečnou situaci v Československu a také by mohla velmi ovlivnit situaci v okolních zemích.

Předseda vlády, který měl na věc stejný názor jako já, mi 26. dubna poslal do San Francisca telegram, ve kterém mě žádal, abych se spojil s ministrem zahraničí. Odpověděl jsem, že to udělám, a že zpráva od pana Churchilla pro pana prezidenta Trumana by velmi pomohla. Dodal jsem zmínku o mém příteli, československém ministru zahraničí: „Chudák Masaryk se tu cítí jako deprimovaný vězeň Rusů“.

...

Ministr Jan Masaryk se 28. dubna ve svém krátkém, ale velmi dojemném, závěrečném proslovu obrátil na delegáty Konference s větou, kterou, předpokládám, mínil jako výzvu. Poté, co zmínil trpící obyvatele strašných koncentračních táborů a ghet, dodal: „Moje vlast, vážení spoludelegáti, je jedním takovým koncentračním táborem už od roku 1939...“

Trumanova odpověď Churchillovi byla zklamáním. Přijal názor generála Eisenhowera, který prohlásil, že se nehodlá pokoušet o žádný tah, který by považoval za vojensky nerozumný. Avšak při obsazování Prahy by od Němců nehrozilo žádné nebezpečí, jenže Eisenhower svůj postup zarazil poté, co se zeptal na názor sovětského velitele.

Rozhodnutí nepostupovat až do Prahy znamenalo, že Rudá armáda mohla úspěšně dosadit svoje kreatury do vedení státu. Když se Masaryk vrátil ze San Francisca, čelil zhoršující se situaci. Na památku svého otce a z loajality vůči prezidentovi Benešovi zůstal ve své funkci, zatímco komunistický podíl na vládě přerostl v jejich převzetí moci. Jediným východiskem pro něj tehdy bylo konečné vysvobození z tohoto světa, které přišlo násilně o dva roky později.