Diverzní zahraniční politika

Včera před schůzkou s Alexandrem Lukašenkem byl Vladimir Putin k vyslovení kritiky směrem k Čechům nejblíže tehdy, když řekl, že si Rusko přeje, aby si Bělorusové své problémy vyřešili sami, bez nápovědy či tlaku zvenčí. Prezident Lukašenko opakovaně obviňuje Polsko, ČR, Litvu a Ukrajinu z vnějšího vměšování, ale česká média nepřikládají jeho slovům příliš velkou váhu. Pokud to říká Lukašenko, nemůže to přeci být pravda. Přesto bývalý diplomat Petr Kolář minulý měsíc Českému rozhlasu prozradil, že jako náměstek ministra zahraničí na ministerstvu spoluzaložil jakousi diverzní jednotku, která měla mimo jiné za úkol podporovat občanskou společnost v těch zemích, kde ještě demokracie nebyla na vzestupu. Další bývalý náměstek ministra zahraničí, Petr Drulák, vyzval českou vládu, aby v Bělorusku nefinancovala aktivity Člověka v tísni kvůli jeho vazbám na National Endowment for Democracy a další americké „neokonzervativní vývozce demokracie“. Jeho slova ale nepadnou na úrodnou půdu. Češi si nepřejí otevřenou diskusi o tom, nakolik by jejich zahraniční politika měla být diverzní.