Friday Edition: Než zakázali Zbabělce

K dnešnímu 100. výročí narození spisovatele Josefa Škvoreckého, který zemřel v roce 2012, přetiskujeme recenzi Josefa Rybáka na knihu „Zbabělci“. Na ní je zajímavé to, že vyšla v Rudém právu 14. ledna 1959, tedy jen krátce před zákazem Škvoreckého díla.

ČERVIVÉ OVOCE

Josef Rybák

Literární noviny přinesly ve svém letošním prvním čísle anketu, ve které několik spisovatelů odpovídá na otázku, která česká nebo slovenská kniha je nejvíce zaujala a proč. Několik spisovatelů se tam také zmínilo o knize Josefa Škvoreckého Zbabělci.

Zasloužilý umělec Karel Nový tu o Škvoreckém napsal: „Nadaný autor mi připomíná kotě, sice už značně protřelé a chytré, ale nebezpečně napadené prašivinou. Má-li být zachováno při životě, učiňte, co redakční rada Čs. spisovatele opomenula udělat: doneste je ihned k zvěrolékaři.“ Naproti tomu Karel Ptáčník řadí prvotinu Škvoreckého k nové knize Otčenáškově a ke knížkám Lustigovým a jako v těchto knížkách i v ní vidí „současnost nevymyšlenou, nevykonstruovanou, neschematickou a objevnou“.

Kdo knihu četl, odpoví si snadno na otázku, kdo z těchto dvou autorů má pravdu. Objevná, neschematická a nevymyšlená kniha je vždy událostí našeho knižního trhu. Ale je objevností viděnou mladýma očima to, co umělecký vývoj odhodil už kdysi stranou jako na efekt vypočítanou efemérní záležitost, která je nová a moderní jako např. plnovous našich dvacetiletých mladíků.

Pamatujeme nemálo takových objevných knih, po kterých se slehla zem. Například v třicátých letech, kdy se přihlásila u nás Marie Majerová se svou Sirénou, Marie Pujmanová s Lidmi na křižovatce, Jilemnický s Kompasem v nás, kdy nás vzrušovaly knihy Aragonovy, Dreisera, Passose, Martina Rogera du Garda nebo knihy sovětských autorů, vyšla s vyloučením veřejnosti také jedna „objevná kniha“, Smrt na úvěr od F. L. Célina. Přestože v úvodním slově bylo psáno, že jde o literární událost mimořádného významu, o knihu pravdivou a krvavě upřímnou, buržoazní nakladatel si ji netroufal vydat jinak než pro subskribenty. Cesta do hlubin noci od téhož autora byla proti ní neškodné čtení pro lyceistky.

Tenhleten Céline daleko víc než současní američtí autoři, jejichž styl Škvorecký s virtuozitou napodobuje, by mohl být otcem tohoto autora. I jemu chybí vkus a stud, i tady ta upřímnost, s jakou se zpovídá románový hrdina, odhaluje i kus vlastní mentality samého autora, značnou otrlost, cynismus a intelektuálštinu literáta, který vysvléká donaha nejen své postavy, ale i sebe.

Zbabělci zachycují osudy skupiny maloměstských „pásků“ ve dnech květnové revoluce 1945, v čele s hlavní postavou Dannym, jehož životní obzor se točí kolem džezu a holek. Tento Danny se nejprve motá se svými přáteli v květnových dnech, je zatahován do maloměšťácké frašky místní smetánky, která tu dělá převrat, když už si myslí, že tím nic neriskuje, ale když přes město táhnou esesáci, tak se zbaběle ztrácí, a tito páskové se stávají skutečnými „hrdiny“ protinacistického odporu. Odstřelí kulometem nacistický tank a bůhví, co by ještě nedokázali, kdyby do boje nezasáhli „Rusáci“. Po vzoru románových nebo filmových hrdinů z Divokého západu nestojí však páskové o pocty a slávu a anonymně se opět ztrácejí v řadách místních obyvatel.

Tady máš, čtenáři, tu „nekompromisní, odvážnou, neschematickou a objevnou současnost“, jejímiž nositeli jsou dvacetiletí příslušníci zlaté mládeže, kteří sice mluví jako otrlí chlapi, ale zároveň se dovedou i způsobně před spaním modlit k Panence Marii.

Kniha Škvoreckého by mohla být zrcadlem maloměšťácké ubohosti, kdyby autorův světový názor i pohled na skutečnost neurčoval hrdina knihy, cynický pásek. Ale vidíš, jak se autor v tomto morálním marastu kochá, jak si v tom libuje a jak láskyplně se zhlíží ve svých postavách jako jeden z nich. Očima těchto pásků jsou tu viděni i sovětští vojáci jako „negramotní Rusáci“, hluboko pod duševní úrovní Dannyho:

„Neměl jsem nic proti komunismu. Neměl jsem nic proti ničemu, dokud jsem mohl hrát v džezu na saxofon a dívat se na holky. Viděl jsem, že v těchto lidech, co sedí na bryčkách, a v těch, co teď začnou zakládat stranu a studovat Marxe a Engelse a Lenina a to všechno, je hlad. Prahli po vědění. Znal jsem je už z továrny, z debat na záchodě, napínaly je moje kecy o sluneční soustavě a o galaxiích a o Apollinairovi a amerických dějinách. Byl v nich hlad po věcech, kterými já byl přejedený.“

Takových podobných pasáží, dávajících průchod „filozofii“ páskovství, by se dalo citovat nemálo. A ty, čtenáři, si o tom mysli své. Jsi-li socialista, nemusíš se tajit odporem, je-li ti tato filozofie blízká, tak si to pochvaluj.

Škvorecký se v této knize ukázal jako cynický fotograf, kterému nejsou svaté ani věci, z kterých se zrodila svoboda lidu. Je originální v tom, že se mu podařilo vykreslit vlastní morální charakter autora tak nízko jako dosud nikomu. Jeho Zbabělci jsou originální v tom smyslu, že nemají nic společného s proudem naší socialistické literatury, které jde o víc než podávat „zpovědi pásků“: o výchovu socialistického člověka. A z toho nesleví nic přes všechny snobské literární módy.

Článek Josefa Rybáka si v originále můžete přečíst zde.