Friday Edition: Bradáčová na Hrad

17.05.2019 - EB

Podle Jaromíra Soukupa mohou být protesty proti Marii Benešové začátkem prezidentské kampaně Lenky Bradáčové. Ta by samozřejmě mohla zkřížit jeho vlastní plány.


Nejen ale jemu. Jiří Pospíšil má také prezidentské ambice. Coby ministr spravedlnosti vytáhl v roce 2012 Bradáčovou na výsluní. To se tak nelíbilo tehdejšímu premiérovi Petru Nečasovi, že Pospíšila raději odvolal. Mediální odezva však byla natolik silná, že Pospíšilův nástupce Pavel Blažek Bradáčovou přece jen jmenovat musel.


Takto jsem situaci vysvětlovali v červnu 2012:


Lhát se musí umět a Petr Nečas tuto schopnost postrádá. Uchýlil se k velké lži, aby zdůvodnil včerejší odvolání Jiřího Pospíšila. Ta však nezabrala, protože vysvětlení, že Pospíšila odvolal kvůli zoufale triviálnímu problému s rozpočtem, bylo příliš přitažené za vlasy, než aby mu lidé uvěřili. Částečná lež by zafungovala mnohem lépe. Nečas mohl navázat na svůj vlastní nedávný výrok o válce státních zástupců. Mohl využít teorie Bohumila Pečinky, který v Reflexu psal o justičním převratu osnovaném skupinou státních zástupců s vazbami na Pospíšila. Nečas mohl naznačit podvratnou snahu ovládnout českou justici zvenčí, například prostřednictvím možných agentů cizích rozvědek. Mohl citovat poslance Daniela Korteho z TOP 09, který za obviněním Vlasty Parkanové vidí Američany. Podobná pololež mohla přesvědčit dobrou polovinu lidí a zasít semínko pochybnosti u většiny ostatních. Jenže Nečas je špatný lhář.

 

 

Článek původně vyšel 28. června 2012 v angličtině pod názvem The art of lying




Přepnout na desktop verzi

Přihlášení odběru

Zrušení odběru


FS Final Word
zavřít